rekonstrukce Müllerova domu v Tišnově na muzeum města Tišnova

investor : město Tišnov
studie, dokumentace k územnímu a stavebnímu řízení, dokumentace pro provedení stavby, autorský dozor
autor, vedoucí projektant
leden 2006 -  listopad 2008
realizováno 2009 - 2011

foto : L. Fuxa

Radnice města Tišnova se v roce 2005 rozhodla adaptovat památkově chráněný objekt na ul. Jungmannova 80, na parc. č. 15/1 pro potřeby městského muzea. Expozice muzea je z větší části stálá (o dějinách města, a floře a fauně v regionu) a částečně dočasná, obměňovaná. Dům stojí u silnice na Předklášteří, na turistické trase od tišnovského nádraží na Květnici, přírodní rezervaci.

Dům je zapsán v seznamu nemovitých kulturních památek pod rejstříkovým číslem 1038. Dům byl postaven zřejmě v 17. století, dějiny domu lze s jistotou sledovat od r. 1712 , kdy jej 11. dubna zakoupil Antonín Leopold Továrek, hejtman tišnovské vrchnosti, cisterciáckého kláštera v Předklášteří. Provozoval v něm zájezdní hostinec. Dům byl v té době patrový s oboustranně valbovou střechou (viz barokní krov).  V poslední čtvrtině 19. století byl dostavěn o poslední dvě okenní osy. 1. května 1870 jej koupil továrník Franz Műller (1847 – 1909), který byl od r. 1873 členem zastupitelstva města, od r. 1880 zasedal v radě a v letech 1893 – 1909 byl starostou, který výrazně zvelebil město. V r. 1937 byl dům vydražen ve prospěch Jednoty hospodářských družstev v Brně, od r. 1940 bylo majitelem Hospodářské družstvo v Tišnově, v r. 1960 byl dům převeden na MNV Tišnov, který v r. 1961 požádal o demoliční výměr domu. Žádost byla památkovými orgány zamítnuta a v následujícím roce byla povolena demolice přístavku při dvorní straně objektu. Demolice byla provedena až v r. 1975 a dům opraven a natřen na okrovo v r. 1980. Barokní dispozice zůstala zachována stejně jako původní členění průčelí.

Po letech chátrání bylo třeba objekt zásadně rekonstruovat. Objekt byl vlhký, dřevěnné prvky napadeny houbami, plísní a hnilobou; statika objektu narušena, atd.

Pro rekonstrukci byl zvolen koncept zřetelného oddělení nového od starého. Do historického domu byly umístěny místnosti expozic, přednáškového sálu a kavárny. Pro doplňkové prostory technického a sociálního zázemí byla navržena současná přístavba přiléhající k jižní fasádě při které historicky přístavby pavlačí a chlévů stály.

Rekonstrukce historického objektu byla provedena maximálně pietně. Dům byl osazen replikami kastlových oken a deštěných dveří, byly restaurovány původní trámové malované stropy, vyspraveny štukové fasády, položena břidličná krytina střechy. Oproti co nejhistoričtěji provedené rekonstrukci památkového objektu je přístavba provedena v konstrukci, tvaru i detailu maximálně současně. Proti římsami, lezénami a pilastry členěným fasádám historického domu stojí jednoduchá kubická hmota přístavby. Proporce přístavby byly navrženy v rozměrech odvíjejících se od aritmetické řady vycházející ze „zlatořezové“ proporce okenního otvoru původního domu -1 : 1,62 m. Obklad fasád modřínovými prkny naležato reflektuje někdejší přístavby chlívů a pavlačí.

Objem přístavby je řešen stroze, bez tvarových či barevných akcentů, z důvodu jasného odlišení od historického objektu Müllerova domu a také vzhledem k náplni přístavby, jež  je umístěna při nejméně hodnotné fasádě objektu, nesupluje hlavní vstup a obsahuje de facto podružné prostory sociálních zařízení. Nebylo cílem, aby přístavba na sebe strhávala pozornost či svým formálním výrazem konkurovala historickému domu. Pod římsu jižní fasády Müllerova domu přiražená krabice tak reflektuje svou služebnou náplň. Obkladem fasády byla zajištěna jistá dojmová lehkost a provizornost přístavby oproti pevné hmotě původního domu. Přístavba je navržena jako samostatný objekt, jehož stropy a střecha při fasádě původního objektu jsou podpírány kovovými sloupy; přístavba tak nepřitěžuje obvodovou nosnou zeď původního domu k němuž je pouze přiražena.

Hlavní vstup do muzea je historický z ulice Jungmannovy. Přístavba pak zajišťuje bezbarierový přístup při jižní fasádě. V patře přístavby je umístěna multimediální část expozice - odpočinková terasa s dotykovými monitory.

Při rekonstrukci bylo zkultivováno i okolí objektu. Komunikace vedoucí podél přístavby byla zadlážděna žulovými kostkami nalezenými pod odstraněným asfaltem. Zpěvněné plochy chodníků byly vydlážděny štípanou žulovou kostkou 7,5 /7,5 cm pokládanou v jednom směru kolmo na osu domu. Odvodnění před severní fasádou bylo provedeno betonovým spárovým žlabem. Plochy trávníků jsou vymezeny ocelovými pásnicemi.

Výstavní místnosti jsou zařízeny flexibilně, závěsným systémem po stěnách a atypickým mobiliářem vitrin v modulových rozměrech. Vše navrženo tak, aby hmotné exponáty byly vystaveny v prostoru ve vitrínách a stěny zůstaly volné pro využití závěsného systému. Mobiliář vitrin je navržen jako černé lakované kostky se skleněným vrchlíkem, tak aby jejich vyznění bylo jednoduché, tvarově i barevně neutrální a dalo vyznít vystavovaným exponátům.

Rekonstrukce památkově chráněného objektu byla financována z Norských fondů, přístavba z prostředků města. Přístup radnice byl od počátku do konce nadstandartní a to i po volbách a změně vedení města v průběhu stavby. Na slavnostní otevření v květnu loňského roku byli městem pozváni i různě po světě roztroušení potomci rodiny Mullerových. Nová tvář domu se jim líbila.